Od vydání Mengerových Principů, které založily to, co se později stalo známým jako rakouská ekonomická škola, uplynulo již téměř 150 let. Za tuto dobu jsme byli svědky toho, jak se tato škola rozrůstala, poté upadla, a pak znovu ožila v polovině 70. let. Za více než 40 let od počátku tohoto obrození se tato škola rozšířila způsobem, který přesáhl vrchol jejího vlivu ve 20. století.
Ekonomové ovlivněni rakouskou školou mají desítky stálých pozic na mnohých univerzitách po celém světě, včetně těch s doktorandskými programy, které vychovávají další generace rakušanů. Tito akademičtí rakušané publikují své práce v předních ekonomických časopisech, píší knihy vydávané u předních nakladatelství a celkově zapojují zbytek ekonomického oboru do významných badatelských otázek dneška. Jiní rakušané, pracujíce z think tanků nebo vládních úřadů, za pomoci rakouských myšlenek analyzují aktuální události a dostávají tyto analýzy do světa ve sféře veřejné politiky. Přestože je rakouská škola stále ve velké míře názorovou menšinou, její přívrženci se byli schopni probojovat do řady odborných konverzací, zejména díky vysoké kvalitě jejich práce.
Existuje celá řada důvodů, proč jsou rakouští ekonomové v posledních letech úspěšnější. Klíčovým je zejména to, jakým způsobem moderní rakušané rozšířili soubor myšlenek, které zpracovávají, a rozsah otázek, na které se snaží odpovědět. Rakouská ekonomie 21. století je stále postavena na základech, které položili Menger, Mises a Hayek, ale rakušané zcela záměrně přišli na způsob, jakým mohou do svého bádání začlenit komplementární práce z jiných ekonomických tradicí.
Samozřejmým příkladem je teorie veřejné volby, zejména práce Jamese Buchanana, který za svůj přínos v této oblasti získal v roce 1986 Nobelovu cenu. Buchanan se již dlouho zajímal o rakouskou ekonomii a svůj pokus o vysvětlení politiky jako formy směny (což je podstatou veřejné volby) vnímal v souladu s katalaktickými postupy Misese a Hayeka. Přístup veřejné volby, stejně jako ten rakouský, se zajímá o způsob, jakým za specifických pravidel hry probíhá směna, a s jakou pravděpodobností mohou tato pravidla vytvořit žádoucí nebo nezamýšlené nežádoucí důsledky. Tato širší kombinovaná perspektiva umožnila mladým badatelům vnést rakouské myšlenky do zcela nových diskusí, a celkově zesílila vliv rakouských myšlenek tím, že předvedla jejich vysvětlovací schopnost v kombinaci s více přijímanými systémy.83
V nedávné době rozvinulo mnoho mladších rakouských ekonomů myšlenky spojené s bloomingtonskou školou politické ekonomie, jež vyrostla z prací Vincenta a Elinor Ostromových.84 Práce kombinující tyto dva pohledy byly sepsány ještě před Nobelovou cenou Elinor Ostromové v roce 2009, ale zvýšený zájem o její práci od udělení ceny jistě podnítil větší integraci prací obou Ostromových s rakouskými poznatky. Bloomingtonská škola klade důraz na polycentrickou povahu politického rozhodování a způsoby, jakými si komunity mohou vytvořit neformální pravidla a normy pro řešení mnoha ekonomicky zajímavých problémů, což činí z tohoto přístupu přirozeného partnera rakušanů. Ostromovi nabízejí způsob, kterým lze přemýšlet o tom, jak mohou neformální pravidla v menších, decentralizovaných komunitách napodobovat roli formálních vlastnických práv a jiných institucí v rámci větších, anonymnějších sociálních skupin.
Tím, že na neformální normy pohlíží jako na alternativu k formálním tržním procesům, získávají rakušané způsob, jak využít své představy o decentralizovaných znalostech a emergentních řádech k řešení problémů, se kterými mohou ekonomové hlavního proudu mít problémy. Tento způsob přemýšlení slavil úspěchy zejména při pochopení vzniku samoregulačních kontraktů a klubů pro penalizace a omezení oportunistického chování, jakožto alternativ k formálním politickým strukturám.
Nakonec také noví rakouští ekonomové využili tuto kombinaci perspektiv ke zkoumání oblastí mimo doménu tradiční ekonomie. Od pirátů přes války a společenskou instituci rodiny, až po obrovské badatelské programy, které analyzovaly zotavení z hurikánu Katrina; moderní rakouská škola se zabývá tím, co by se dalo nazval teorií společenských věd, s ekonomií v jejich centru.85 Snahy o zobecňování v Mengerových Principech a Misesově Lidském jednání byly zkombinovány s Hayekovou prací o rozdílech mezi intimními a anonymními společenskými řády, aby vytvořily analytický rámec, který umožnil pochopení celých kategorií lidského chování.
Současní rakouští ekonomové se zabývají projektem komparativní politické ekonomie, která nabízí „analytické narativy“, zakořeněné v mikroekonomii v podání Mengera, Misese a Hayeka, k vysvětlení hádanky moderního ekonomického a společenského života. V souladu se subjektivismem a teorií spontánního řádu, které charakterizovaly Hayekův popis společenskovědní metodologie po druhé světové válce, moderní rakušané začínají u vnímání aktérů a vysvětlují vzorce nezamýšlených důsledků, jež vyplývají z rozhodnutí, které jednotlivci činí na základě svých vnímaných dostupných prostředků a cílů, společně s omezeními způsobenými jak vzácností statků, tak institucionálním prostředím. Analytické narativy nespoléhají pouze na ekonometrické techniky, ale spíše ztělesňují pluralistický přístup, který využívá mnoho empirických důkazů, a to kvalitativních i kvantitativních, jak také k řešení těchto hádanek náleží. Ale co je nejdůležitější, současní rakušané publikují tato díla skrz přední univerzitní i akademické publikace a v akademických časopisech.
Tento přístup k ekonomii – a společenským vědám obecně – umožnil moderním rakušanům, aby se účinně zapojili do diskusí v oborech ekonomie a politologie, mimo jiné v oblastech jako jsou antimonopolní politika, měnová politika, hospodářské cykly, komparativní ekonomické systémy, nerovnost, ekonomická historie a efektivita alternativních politických institucí. Rakušané a výzkumníci ovlivněni rakouskými myšlenkami svou prací velmi přispívají ve všech těchto oblastech, stejně, jako v mnoha dalších, takovým způsobem, který tato škola nezažila od svého meziválečného vzestupu. Díky četným doktorandským programům, které produkují nové výzkumníky vzdělané v současné ekonomii, ale také v souvisejících tradicích, se kterými je často kombinovaná, vyhlídky budoucího rozšíření rakouské školy, jak v oblasti výzkumu, tak jeho vlivu v současných společenských vědách, vypadají optimističtěji než kdy dříve.
Rakouská škola vyvstala z marginalistické revoluce, která stála při založení moderní neoklasické ekonomie. První generace rakouských ekonomů přispěly do tohoto oboru zásadním způsobem, takže jejich příspěvky zůstaly součástí ekonomie až dodnes. I když byl rozsah jejich vlivu zastíněn světovými událostmi a změnami intelektuálního klimatu v polovině 20. století, jejich myšlenky přežily. Když v 70. letech vyšla na povrch selhání socialismu a keynesiánství, mnohé z rakouských myšlenek, které byly před dekádami odmítnuty, získaly zcela nový život, zejména poté, co roku 1974 Hayek získal Nobelovu cenu. Odolnost rakouských myšlenek poukazuje na jejich vysvětlovací schopnosti, ale v desetiletích, které následovaly po sedmdesátých letech, musely být tyto myšlenky obnoveny, kriticky posouzeny a poté představeny způsobem vhodným pro disciplínu, která se od dob, kdy byli rakušané na vrcholu i v ústraní, velmi lišila.
Dosavadní vývoj naznačuje, že generace rakouských ekonomů po obrození školy se tohoto projektu zhostila úspěšně: moderní rakouská ekonomie je podstatně rozdílným, i když stále charakteristicky rakouským myšlenkovým úsilím, které i přes odlišnosti od svých předchůdců vykazuje znaky růstu a zvyšujícího se vlivu. Studium dlouhé historie rakouské ekonomie není jen cvičení prováděné ze zájmu o historii. Mnohem více je to nezbytný základ pro to, abychom se mohli vypořádat s nejdůležitějšími myšlenkami současné politické ekonomie a následně aplikovat tyto myšlenky na naléhavé problémy ekonomického a společenského života v moderním světě.