Za rakouskou ekonomickou školu se dnes schovává leckdo s lecčím. Na jednu stranu je to dobře, protože se z ještě nedávno malé a okrajové části spektra ekonomického myšlení stala relevantní sada nástrojů a myšlenek, na stranu druhou se rakouská ekonomie rozpila do všech stran tak moc, že k sobě přitáhnula i všemožné podivíny.
Není se čemu divit, protože to, čím je pro mnohé rakouská ekonomická škola přitažlivá, je její neúnavný boj za konzistentnost. Až tak moc, že Ludwig von Mises věnoval prvních 126 stran jen rozboru metodologie rakouské ekonomie. Na rozsahu delším než je tato kniha se věnoval něčemu, co by průměrný student ekonomie považoval za extrémně podružné. Začal by poptávkou a nabídkou, ale Mises chtěl mít 125 stran ještě před tím.
Steve Horwitz byl neúnavným bojovníkem za lidskou, humánní rakouskou ekonomickou školu. Kdyby četl mé předchozí odstavce, začal by mhouřit oči. Jakkoliv vycházel z velikánů rakouské ekonomie včetně Misese, okamžité podsouvání jeho jména jako synonyma této školy a Lidského jednání jako jakési „bible“ mu bylo proti srsti. Dokonce říkal, že směry, které jsou postavené na lidech a ne na myšlenkách, jsou fundamentálně špatné či odsouzené k zániku. Marxismus i keynesiánství jsou jasné příklady, kvůli kterým nechtěl být misesovcem, ale rakouským ekonomem. Anebo prostě ekonomem.
Trápilo ho to, protože se akademicky věnoval oblastem, kde by s ním Mises nemusel souhlasit. „No a co,“ řekl jednou na přednášce, kde jsem byl. Jaká je šance, že před sto lety dokázal někdo obsáhnout veškeré myšlení minulosti a hlavně budoucnosti? Zatímco Mises se pozitivně stavěl k politické evropské integraci, protože to byla extrémně důležitá otázka kolem světových válek, dnes rakouští ekonomové mohou na jeho myšlenky nahlížet jako na zastaralé. Víme toho víc, máme určitou zkušenost, kterou on mít nemohl. Jistě, nijak to nemění těch prvních 125 stran Lidského jednání, ale klade to důraz i na jiné praktické otázky současného světa.
A Steve Horwitz se o současné otázky zajímal moc rád, byl vprostřed školy v době, kdy se rozvíjela. Zajímala ho moderní ekonomie rodiny, řešil otázky menšin, stejnopohlavních sňatků, diskriminace apod. Sociální otázky byly jeho tématem. Jeho posledním velkým dílem před tím, které držíte v ruce, se jmenuje „Hayek's Modern Family: Classical Liberalism and the Evolution of Social Institutions“ a už název jasně shrnuje, co všechno ho zajímalo. Byl jedním z největších znalců F. A. Hayeka, studoval moderní rodinu, byl klasickým liberálem a rakouskou ekonomickou školu viděl velmi provázanou s institucionální ekonomií, která studuje mimo jiné evoluci společenských institucí.
Vedle toho byla po větší část akademické kariéry jeho velkou vášní debata o svobodném bankovnictví. Zapojil se do snad nejzajímavější a nejostřejší diskuze v rámci rakouské ekonomické školy ve 21. století, a to konkrétně o povaze svobodného bankovnictví. Steve Horwitz se svým jen o 7 let starším kolegou ze studií Georgem Selginem a dalšími oponoval zejména ekonomům afilovaným při Mises University, když tvrdil, že na volném trhu by bez problémů existovalo frakční rezervní svobodné bankovnictví. Druhá strana se snažila dokládat, že jediné myslitelné je 100% rezervní krytí například zlatem. Debata je to dlouhá a výživná a Steve Horwitz na ni v jeden okamžik dokonce rezignoval, protože z ní neviděl východisko. Kdo debatu vyhrál, nevíme, ale na druhé straně se Walter Block domnívá, že právě on, protože vyhraje ten, kdo řekne poslední slovo. Nutno podotknout, že až na výjimky mají obě strany skvělé argumenty a je to nádherná debata. Steve měl ale pravdu, že v nějakou chvíli nastal čas řešit důležitější věci než se hádat o podstatě svobodného bankovnictví.
To, že rozuměl bankám, mu přineslo možná největší slávu během finanční krize v roce 2008. Využil svých znalostí a vypsané ruky a sepsal „Otevřený dopis mým přátelům na levici“. Najděte si ho a pochopíte velikost Steva Horwitze. Ve správný moment v dějinách nepřispěchal s křikem „já jsem vám to říkal“, ale druhé straně, která chtěla odpovědi a hledala je ve veřejném prostoru, nabídnul ruku a pozval ji do domečku zvaného rakouská ekonomická škola. Podívejte, my jsme stejně naštvaní jako vy, ale máme tady zajímavou teorii, která vysvětluje, proč nízké sazby po dlouhou dobu a jejich následné zvednutí v boji proti inflaci vede k ekonomické recesi. Popisoval to relativně složitě, ale v zádech měl bohatý aparát rakouské ekonomické školy. Byl to tak dobrý dopis, že se přeložil do několika jazyků a hojně četl i lidmi a zejména lidmi, kteří by s ním normálně nesouhlasili. Steve Horwitz byl hlavně dobrý člověk a od toho se odvíjelo všechno, co dělal.
Byl vprostřed všeho, když se rakouská ekonomická škola stávala mainstreamem a zásoboval ji ve všech směrech – vyučoval, psal, jezdil na letní školy, natáčel videa na internet, komunikoval na sociálních sítích...
Následující řádky vám nabízí ten nejlepší možný náhled do kuchařky rakouské ekonomické školy na co nejmenším počtu stran. Není snahou o nové Lidské jednání a založení Horwitzianismu. To by se mu ze všeho nejvíc příčilo. Následující text je snahou o co nejsrozumitelnější promluvu i k těm, kteří se závěry rakouských ekonomů nesouhlasí. Debata o racionální kalkulaci za socialismu je zajímavá sama o sobě. Myšlenky Carla Mengera natolik změnily ekonomii, že dnes studenti ani neví, že se učí rakouskou ekonomii.
Rakouská ekonomická škola byla dlouho mrtvá, kolem 2. světové války zemřela a objevila se znovu v 70. letech. Steve Horwitz to píše hned v úvodu této knihy a je potřeba to zdůraznit. Rakouská ekonomická škola se zrodila, žila, umírala, vstávala z popela, větvila se a spojovala v různých větvích. Rakouská ekonomická škola není jedna a nikdy nebude. Je to spousta myšlenek a teorií stojících na několika základních kamenech. I ty si každý stoupenec definuje trochu jinak, ale některé vyvstaly natolik, že je prakticky nikdo neopomene. Mengerova teorie mezního užitku, Böhm-Bawerkova teorie kapitálu, Misesovo odmítnutí plánování za socialismu, Hayekovy myšlenky o distribuci a šíření znalostí v reálné ekonomice, ve které každý den žijeme. To vše a mnoho dalšího najdete na následujících stránkách.
Ať jste z jakékoliv větve rakouské ekonomické školy anebo vás ještě lépe tento směr dodnes minul a chcete vědět více, Steve Horwitz vám má co předat. Pokud to neznáte, naučí vás, proč je to důležité. Pokud už to znáte, tak vám ukáže, jak nad tím přemýšlet a předávat to nejlépe dalším. Steve Horwitz už to osobně nikomu dalšímu bohužel nepředá, teď ten úkol skrze svou poslední knihu nechal na vás.
A nebudete v tom sami. Když v roce 2021 Steve Horwitz odešel, zanechal za sebou nejen čtyři děti, manželku, desítky tisíc studentů a stovky tisíc fanoušků.
Před lety jsem přednášel o ekonomickém vzdělávání a použil jsem v oné přednášce Vennův diagram, tedy takové ty tři vzájemně spojené kruhy, které dohromady vytvoří sedm něčím specifických ploch. Ony tři kruhy jsem označil jako „uznávaný akademik“, „skvělý učitel a mentor“ a „v pohodě týpek“. Bylo to pro mladé studenty, takže jsem tomu přizpůsobil jazyk. Ukázal jsem pár příkladů geniálních akademiků, kteří jsou ale lidsky nesnesitelní a učit je nebaví. Jsou i skvělí učitelé, kteří umí předat znalosti jako nikdo jiný a zároveň jsou lidsky už na první setkání lidmi, se kterými byste chtěli zajít jen tak někam posedět, ale nepublikují a akademicky nemají co nabídnout. Traduje se, že Ludwig von Mises byl skvělý akademik, ale pro svou povahu neměl moc přátel. Málokdo umí excelovat ve všech třech kategoriích. Vprostřed tohoto diagramu jsem tak měl tři jména, která mi automaticky přišla na mysl – Milton Friedman, Pete Boettke a Steve Horwitz. Byli by určitě i další a jsem si jistý, že vás hned napadají jména do všech sedmi kombinací, ale těch, kteří by si zasloužili být přesně vprostřed, zas tak moc není.
Měl jsem tu čest Steva Horwitze v létě 2011 na pár dní potkat, poslouchat, učit se od něj a na tuto velmi krátkou dobu být jeho studentem. Používám jeho přirovnání, jeho myšlenkou jsem začal jednu z vlastních knih, začal jsem díky němu poslouchat jeho milované kanadské rockery Rush. Za pár dní mi byl větším učitelem než většina z těch, kteří mi byli povinně učiteli dlouhé roky. Díky péči Students for Liberty teď můžete alespoň zprostředkovaně být jeho studenty i vy.
Užijte si to,
Dominik Stroukal
Metropolitní univerzita Praha, 2023