DOMINIK STROUKALNa závěr jsme o vyjádření k dnešnímu výročí požádali některé z českých liberálních ekonomů, a v této kapitole Vám přinášíme jejich komentáře. Najdete mezi nimi vyhodnocení úspěšnosti bretton-woodského systému z hlediska dlouhodobého vývoje monetárních proměnných i šancí na zdravější peněžní systém do budoucna od Dominika Stroukala, či srovnání postojů významných liberálních ekonomů od Pavla Potužáka. Podrobnější okolnosti uzavření bretton-woodské dohody a československou roli ve vyjednávání pro nás popsal Tomáš Nikodym. Důkladnější analýzu vývoje mechanismu SDR ve srovnání s Keynesovým zamýšleným bancorem nebo třeba i facebookovskou Librou nám poskytl Jiří Nohejl.
Jen máloco je více klišé než přirovnání se špičkou ledovce. Možná je větším klišé mluvit o tom, že určité přirovnání je klišé a stejně ho využít. Pád bretton-woodského systému není ničím jiným než malou viditelnou částí ohromného množství drobných problémů, které na první pohled vidět nejsou. Je možná symbolický, ale byl sudičkami vepsán do DNA měnového systému ještě dávno předtím, než byl postaven hotel Mount Washington, v kterém se konference konala. Dokonce dlouho před tím, než získal v roce 1772 Sir Wentworth z Bretton Hall pozemky v New Hampshire, kterým se dnes říká Bretton Woods.
Bylo by zajímavé vrátit se zpět do Bretton Woods a jako cestovatel z budoucnosti, posadit se mezi našeho exilového ministra financí Ladislava Karla Feierabenda a budoucího manžela Medy Mládkové a jednoho z šéfu na konferenci vznikajícího Mezinárodního měnového fondu Jana Viktora Mládka a ukázat jim budoucí ceník ubytování v hotelu Mount Washington. Z 18 dolarů za noc se stalo 350 dolarů. Hotelu tehdy organizátoři dali 550 tisíc dolarů za ubytování a ušlý zisk. Dnes je to zhruba 8,5 milionů dolarů. Průměrně to znamená zdražení o 3,6 procenta ročně. Je to inflace, kterou by John Maynard Keynes, který byl duchovním otcem celé konference, považoval za rozumnou?
Rozhodně by ho ale nepřekvapilo, že v budoucnosti už dohody z New Hampshire platit nebudou. Možná by si vsadil, že vítr změn bude foukat ze Spojených států. Jak samotná konference, tak konec celého systému před padesáti lety byly jen špičkou ledovce. Byly probubláním obrovského tlaku, který byl ve světové ekonomice přítomný odjakživa. Plný zlatý standard, o kterém bájí malá část ekonomů rakouské tradice, prakticky nikdy neexistoval a jakýkoliv pokus pohnout se jeho směrem byl pod tlakem na jeho prolomení. Částečné rezervy jednotlivých bank byly odjakživa pod tlakem národních států, které je chtěly mít pod kontrolou. Neelastické peníze nemohly vydržet tlak systému elastických peněz. A měnové systémy národních států byly pod tlakem politiků, kteří je zneužívali. A snahy o koordinaci tohoto zneužívání nemohly dopadnout jinak než tím, co se stalo před padesáti lety.
Různě inflující země nedokázaly udržet krok s fixními kurzy. Dlouhodobě to nebylo možné udržet. Plovoucí kurzy po pádu Bretton Woods systém zase na čas zalepily. Je to špička ledovce, která se mění a masa ledu pod ní roste. Představa, že se takový balvan změní, je naivní. Nezbývá nám než hledat alternativu co nejvíc mimo stávající systém.
DOMINIK STROUKAL
V současnosti hlavní ekonom Platební instituce Roger a vedoucí katedry ekonomie na vysoké škole CEVRO institut. Dříve působil na stejné pozici ve finanční skupině a v české bance, i jako ředitel Liberálního institutu a českého Ludwig von Mises institutu. Je autorem knih Bitcoin a jiné kryptopeníze budoucnosti, Ekonomické bubliny a Dark Web: Sex, drogy a bitcoiny.